Snad náhodou či neviditelnou rukou osudu, jsem před nedávnem usedl do židle dispečera služby rádio na příbramském letišti (LKPM). Pro mě, jakožto pilota, je pohled z druhé strany rádia neocenitelná zkušenost, díky které se na komunikaci dívám malinko jinak než dříve a o své postřehy se chci nyní s vámi podělit.
I dispečer je člověk
Tak to je objev hodný Nobelovy ceny nebo alespoň potlesku ve stoje, že? Ale vážně, je dobré toto mít na paměti, když s dispečerem navážete komunikaci. Hlas v rádiu není virtuální, synteticky vygenerovaný. Většina dispečerů či dispečerek jsou naprosto normální lidi a často také piloti. Vůbec jim nevadí, když nepoužíváte přesnou frazeologii. Jde jim o to, aby měli přehled kde se pohybujete v jejich ATZ.
Tak, jak dělají chyby piloti, dělají je také dispečeři. V Příbrami sloužíme desetihodinové služby a pokud táhneme třetí den, kognitivní funkce – tedy alespoň u mě to tak je – se prudce zhoršují. Nechytám imatrikulace a vůbec je to občas sranda, co jsem schopný vypustit do éteru.
Tak jak tedy na tu komunikaci
Nyní se dostávám k tomu, proč to celé píšu. Mám několik bodů, které když budete dodržovat, budou mít po komunikaci s vámi dispečeři a dispečerky rádio blažený pocit a vy si vysloužíte pochvalu, byť nevyřčenou.
- Při vstupu do ATZ vždy o sobě dejte vědět. Nemusíte se hlásit deset majlí od hranice ATZ, stačí při vstupu.
- Řekněte spíše méně než více. Tedy sdělte vše podstatné a vyhněte se omáčce. Prozraďte, kdo jste (imatrikulace, typ), kde jste, také ve vertikální souřadnici (na QNH se vybodněte), a co máte v plánu (průlet ATZ, plné přistání, letmé přistání…). Informace odkud-kam letíte je fajn, když prolétáte ATZ, aby si dispečer mohl udělat představu trajektorie vašeho průletu zónou, jinak je vcelku zbytečná.
- Při prvním kontaktu mluvte spíše pomaleji a zřetelně vyslovujte. Kombinace šumu a rychlé kadence mluvy je často příčinou, že dispečer dobře neporozumí obsahu vysílání.
- Po prvním zavolání chvíli počkejte, než se vám dispečer ozve. Nespěchejte a dejte mu několik vteřin na reakci.
- Pokud to jen trochu jde, zařaďte se do okruhu. Rozumím, že „dlouhé finále“ – ať je to co je to, je lákavé, ale v případě více letadel na okruhu je vždy lepší jít okruhem než se tam někomu přimotat. V Příbrami lítají, jak jety, turbopropy, větroně, vírníky, tak ultralighty. Tedy letadla s velmi rozdílnými rychlostmi, a tak se lehce stane, že ve 4. zatáčce potkáte Piper M600, který ještě před chvílí byl sotva na hranici ATZ.
- Když se spletete a řeknete, že jste na východě místo na západě, tak se nic neděje. Prostě se opravte – pokud si to uvědomíte.
- Opravdu, ale opravdu koukejte z kabiny ven a nevymýšlejte si příběh o provozu v dohledu, když žádný nevidíte. Stává se to často a je to zbytečné.
- Něco pro plachtaře. Když Vám dispečer sdělí, že jsou nad letištěm výsadky a požádá vás o vyhnutí se ATZ, tak se mu snažte vyhovět. Výsadkové letadla většinou pro získání výšky využívají celý půdorys ATZ.
- Ještě něco pro plachtaře. Imatrikulace vyslovujte jednotlivě, a ne po dvojicích. V zašuměné komunikaci pak dochází zbytečně k přeslechům.
Tak to je asi vše. Snad bych dodal pro ty z vás, kteří se trochu ostýchají, nebojte se do vysílačky mluvit. Stačí naprosto základní informace, aby bylo jasno kde jste a co je vašim úmyslem a nemůžete udělat chybu. To, že občas řeknete něco mimo „frazeologii“ nikoho neurazí.
